Tuto stať chci rozdělit do dvou bloků: V prvním z nich hodlám vyjádřit svůj neskonalý vděk Sovětskému svazu a jeho lidem za klíčovou roli v porážce toho nejodpornějšího, co z mého úhlu pohledu může na světě existovat: Nacismu. Ve druhém se pro změnu soustředím na nebezpečný dlouhodobý proces přepisování dějin, kdy z naprosto nepřijatelného se stává cosi jako norma hodna obdivu.

Ač nijak nesnižuji zásluhy i jiných armád a bojovníků – faktem je, že bez Sovětského svazu by německý nacismus patrně nikdy poražen nebyl. Bitvy v ruském vnitrozemí byly kruté a zejména pro tamní civilní obyvatelstvo devastující. Právě ono obyvatelstvo ale prokázalo neskutečný charakter a vůli po vítězství. Pro mě je dnem osvobození od nacismu rozhodně 9. květen. Všem, kdo tehdy položili svůj život i za mou existenci, nepřestanu být vděčný.

Co se týče přepisování historie, tyto trendy můžeme pozorovat již značnou dobu. V našem prostředí se jednalo zejména o bagatelizaci nacistických zločinů na našem území – a naopak zdůrazňování údajných křivd na převážně nacistické populaci, která byla na základě mezinárodních práva z bezpečnostních i morálních důvodů přesídlena. Chceme–li najít konkrétní příklad přepisování dějin, jsou to zejména útoky na prezidenta Edvarda Beneše, kterého Hitler z duše nenáviděl. Bohužel hitlerovské vidění prezidenta Beneše nezmizelo – a v jeho duchu se odstraňovaly sochy a pomníky.

Vyrostla nám zde média (nebudu jmenovat), která si nezadají s odporným agitačním plátkem Der Stürmer. Tehdy se psalo o Židech a komunistech jako o neštěstí německého národa – dnes se najdou ti, kteří píší o takzvaných dezolátech. Tito občané jsou líčeni jako hrozba. Je schvalováno jejich pronásledování – je dovoleno, aby byli zbavováni svých funkcí (přece by bylo ostudou vysoké školy, aby měla děkana Židem – či „dezolátem“).

Dospěli jsme tak daleko, že jakýsi Dan Přibáň píše, že Sovětský svaz Československo neosvobodil. Tento přítel německého nacismu by byl tedy patrně radši, kdyby byl poražen Sovětský svaz. A není bohužel sám. Hitler se dostal k moci právě proto, že Západ měl strach z rostoucí moci Sovětského svazu – a doufal, že Hitler se vrhne na Svaz – a Západu dá pokoj. Jsou zde ubohé snahy přepisovatelů dějin o líčení paktu mezi Hitlerem a Stalinem, aniž už kdokoli dodá, jaké že smlouvy s Hitlerem měly dávno před Sovětským svazem uzavřeny státy západní Evropy. Historie již není jen překrucována – je stavěna na hlavu – a chybí již jen krůček, aby nás učebnice podle Koudelky – Pavlem jmenovaného generála – učily o tom, jak Stalin rozpoutal druhou světovou válku.

Kdo se chce z historie skutečně poučit, měl by si prostudovat, jak se Hitler dostal k moci. Nejprve zfanatizoval davy, které ho volily. Později podnikl všechny kroky k tomu, aby žádná opozice, která by ho mohla vystřídat, jednoduše neexistovala. Komunisté a socialisté byli nebezpečím – Židé byli nebezpečím. Každý, kdo nestál zformován v dokonalém šiku s napřaženou pravicí, byl nebezpečím. Každý, kdo zpochybňoval, že jediným blahem pro německou demokracii je Hitler.

Tehdejší „dezoláti“ byli nejprve jenom nálepkováni a zesměšňováni. Nikdo nechtěl být „dezolát“ – ale hlásal se k hrdému němectví. Formovaly se průvody jednotně kráčejících i smýšlejících – a kdo nebyl s nimi, byl zkrátka proti nim.

Nacismus byl projekt národních a nadnárodních korporací, které se tak moc bály komunismu, že se spojily se samotným ďáblem: Hugo Boss, Adidas, Ford, Coca Cola, Kodak, Porsche, Bayer, IBM, Chase Bank, Schneider–Creusot. Toto se dnes samozřejmě neučí, stejně jako to, nakolik byli nacistickou ideologií ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století zasaženy Spojené státy americké – což ve své mnohadílné sáze o Lanny Buddovi líčí Upton Sinclair.

Nacismus byl v roce 1945 sice poražen, ale stále nebyl definitivně zničen. Žijeme v časech, které jako by nám třicátá léta znovu nasvěcovaly. Děsivým zarámováním dnešních poměrů je existence jaderných zbraní.

Zpozorněme vždy, kdy je nám říkáno, že myslet lze jen jediným možným způsobem – a že jsou zde jedinci, kteří mají být z rozhodovacích pozic pro své nesprávné smýšlení vyloučeni. Nepodporujme nové zformované šiky „pravověrných“. Nedopusťme nové perzekuce. Odmítněme novodobé streichery (všehoschopné hochštaplery a zloděje, kterým jde pouze o moc). V opačném případě se totiž staneme nositeli té nejzrůdnější ideologie, a to, pevně věřím, nechceme.